Vše má svůj konec. Bez nich by prý dle filozofů nemohly nastat nové začátky, stejně tak jako bez noci by nemohl nastat nový den, či bez novu nová luna. Jenže toto přísloví, či moudro, chcete-li, nelze aplikovat na vše. Mnozí a mnohé umírá - a to bez efektu, či zákonitosti, že se této filozofie dostane k rození nového. Ale abych nezabředl do sentimentu a tlachání o nicotě...Tento blog, pod subdoménou "skeeve", jsem vedl pár hezkých let - a stejně tak i mnoho let poté zel prázdnotou. Jsem člověk, co má tendence za sebou pálit mosty, ale zároveň nosím v sobě poté jistou rozpolcenost z těchto svých činů. Niterní nesmytelnou pachuť, stín v mysli... Tak i to bylo s tímto blogem. Byl sice o všem a o ničem, o mých zájmech, postřezích ze světa kolem mě, či vzdálenějších světů - koutů vesmíru, o vědě a technice, hlavně jsem se hodně zabýval hudbou a mytologií... Jednoduše takový "můj osobní blog". Asi jako každý druhý. Ale dosti osobní z tohoto hlediska (....jako každý druhý). Ale vždyť jistě, bylo mi šestnáct, když jsem si ho založil (což dnes je už deset let nazpět, když tak přemítám), já se chtěl stát tou dobou spisovatelem a navíc pojem "bloger" bylo stejně tak populární, jako dnes "youtuber" (ne, v ničem jiném to rozhodně srovnávat nechci). Ale i tak, byla to věc, co mě nejen bavila, ale i naplňovala, jistým způsobem... Možná je čas se k tomu vrátit. K věcem, co naplňují a nenechávají za sebou paseku a poušť...
Ale jak...? Dříve jsem přemýšlel, že kdybych se vrátil na tento blog, chtěl bych ho vést alespoň jedním směrem, "žánrem". Třeba jen o hudbě, nebo jen o severské, či keltské mytologii. Ale pak jsem si řekl ono "proč? To pisálkovství mi k čertu fakt chybí. A mé psaní do šuplíku ve fázi nikdy nedokončené povídky, příběhy... To nikam nevede." Jistě alespoň momentálně ne. A navíc, třeba se dostanu více znovu do své kůže, kterou jsem zanechal před lety a lety někde na hřebíku, kdy jsem se rozloučil s takovými sny. Věnovat se psaní a spisovatelství... Sen mnohých, řemeslo nevděčné.